Biosyntéza

 

    Biosyntéza je nejnovější přístup v somatické psychoterapii založený na integraci poznatků západní psychologie o psychosomatických blocích a východního učení o čakrách a energetických drahách. Zakladatelem Biosyntézy je David Boadella

      Slovo „Biosyntéza“ znamená „integrace života“.  Pracuje se sebeformativními procesy, které podporují přirozený růst, osobnostní rozvoj a celkovou integritu. Důraz je kladen jednak na volné proudění (pulsaci) v organismu, dále na integraci tří základních životních procesů: pohybového, prožitkového a mentálního. Pohybový se projevuje svalovým napínáním a uvolňováním, mentální skrze vnímání, myšlenky a představy a emoční skrze orgánové celky v těle.

      Stres přináší narušení souladu mezi těmito třemi životními procesy, blokování přirozené pulsace a následně obtíže s nedostatkem či přebytkem energie v různých částech organismu. Podstatným je poznatek, že problém může zůstat uložen (zakódován) v tělesných obtížích, ačkoliv vnější příčina už vymizela.

      Přesvědčení, že psychické procesy se zrcadlí v procesech fyziologických a naopak: duševní stavy i celková rovnováha závisí na tělesném rozpoložení, je základem somatické psychoterapie. Pro zdárné zvládnutí psychických problémů je proto vhodné       (ne-li nezbytné) věnovat se vedle mentální analýzy problémů také tělesným projevům – ať už jde o svalové bloky, vegetativní obtíže či problémy s vnitřní distribucí energie (vitality).

      V psychoterapeutické práci se vedle verbální analýzy užívá také práce s pohybem, dotekem, dechem, imaginací. Vedle uvolnění bloků je důraz kladen na analýzu příčin a reintegraci základních životních procesů – jejich opětovné sladění.  Cílem je dosažení emočního vycentrování, optimalizace svalového napětí a koordinace, dosažení vyváženosti jak v těle tak v širším životě.

      Současná somatická psychoterapie je více procesuální, tzn. vycházející z bezprostředního dění v těle a psychice, navázání na ně a jeho další rozvíjení.  Klient má neustálou kontrolu nad děním, rozhodujícím jsou jeho vjemy a prožitky.  Vědomé a podvědomé je tak více v rovnováze, vychází se z individuálních dispozic, využívá se vnitřních zdrojů.

 

Kořeny somatické psychoterapie - Biosyntézy:

      Vznik somatické psychologie je (v euro-americké kultuře) spojen se jménem W. Reicha, který formuloval koncept charakterových pancířů – svalových blokád bránících vnitřnímu proudění. Je zajímavé a pro současnou psychoterapii poučné, že jím objevené zóny napětí odpovídají pozici čaker ve východním pojetí. Pracoval s dechem a stresovými pozicemi, čímž dosahoval uvolnění nahromaděného napětí. Cílem, stejně jako dnes, byla pulsace – přirozený vnitřní pohyb uvolněného organismu, tedy vlastně základ života (vzpomeňme pulsaci srdce, dechu, lymfy či mozkomíšního moku, stejně jako svalovou pulsaci ve formě napínání a uvolňování).

      Na základě jeho práce se zrodily další přístupy – především bioenergetika A. Lowena a J. Pierrakose. Ty rozvíjely práci s volními pohyby, různými pozicemi a cvičeními, jejichž cílem bylo uvolnění nahromaděné energie. Problémem ale zůstává, že uvolněním energie neřešíme problém, který zablokování způsobil. Úleva je proto pouze dočasná, příčina vzniku blokády není řešena. Tyto nedostatky, stejně jako obohacení znalostmi z východu vedly ke vzniku nového integrativního směru – Biosyntézy.

      Na vznik Biosyntézy měly podstatný vliv také objevy Francise Motta a Franka Lakea v oblasti prenatálních a perinatálních procesů. Podstatný je také vliv Stanleye Kelemana, jeho výzkumu interakce těla a emocí, což je shrnuto v knize „Anatomie emocí“.

      David Boadella – zakladatel Biosyntézy - je jedním z průkopníků a hlavních představitelů práce s tělem v psychoterapii. Jeho styl vychází z učení Wilhelma Reicha, se kterým se osobně znal. Svou praxi v 60tých letech začal Reichovou vegetoterapií, v Evropě byl jedním z pionýrů této metody. Patří k průkopníkům práce s tělem, jakési první generaci, která hledala a experimentovala, objevovala zákonitosti vztahu mezi tělem a psychikou. Byl prvním, který pozval do Evropy Alexandra Lowena. Vůči Reichovi se začal vymezovat poté, co se jeho práce stávala stále více mechanickou a dogmatickou. Také Lowenova práce, založená zejména na vědomém cvičení s cílem emočního vybití a odblokování, mu postupně přestávala vyhovovat.

      Od začátku si uvědomoval meze práce postavené pouze na emočním odblokování a vybití. Stále více zdůrazňoval nutnost integrace prožitkového, pohybového a vědomého. Také mu nevyhovovala jakási unifikovanost, nedostatek respektu k individuálním odlišnostem. Vyvinul proto vlastní směr, Biosyntézu, jejímž hlavními principy jsou procesuální přístup a integrace emocí, vědomí a tělesných projevů. V práci vychází z vnitřních signálů a pohybových projevů, které za pomoci různých technik rozvíjí.  Spíše než na patologii se orientuje na vnitřní zdroje.

 

Dvanáct témat biosyntézy:

· Founding (Základy a původ)

· Grounding (Zakotvení a báze)

· Centering (Zrození středu a centrování)

· Holding (Držení)

· Bounding (Vazba a ohraničení)

· Charging (Energetizece a vybití)

· Bonding (Propojení a vztahování)

· Sounding (Rozeznění a sdílení)

· Facing (Pohled a čelení)

· Crowning and Spacing (Dovršení a metapozice)

· Forming (Formován a tvorba)

· Shaping (Dotváření a profilování)

 

Sedm základních segmentů života

      Osobnost člověka je formována interakcí a sjednocením sedmi základních segmentů života. Každý ze segmentů se zaměřuje na jinou oblast životní zkušenosti a odlišně se také projevuje. Každá z životních oblastí se může ve struktuře osobnosti projevovat dvěma základními způsoby: jako uzavřený nebo jako otevřený systém. Uzavřenost způsobuje problémy ve struktuře osobnosti, fyzickou inhibici (svalové spasmy, vegetativní problémy, narušení pulsace a vitality), mentální omezení. Otevřený systém naopak zrcadlí psychický kontakt (se sebou i druhými), vitalitu, srdečnost a bohatou emocionalitu.

      Základním cílem terapeutické práce je, co nejvíce se přiblížit jádru a s ním spojeným kvalitám. Zde leží zdroj vnitřní síly a nasycení. Zde je počátek fyzického, duševního i duchovního uzdravení.

      V následujícím diagramu jsou životní oblasti uvedeny schematicky. Z nich vychází sedmero způsobů terapeutické práce a navazující široké spektrum používaných metod.